Přesídlování

Přesídlování je jedním z nástrojů trvalého řešení uprchlické situace ve světě. V praxi to znamená, že si země, která přesídluje, přijme uprchlíky, kteří museli opustit svou vlast (např. Barmu), ale přebývají v zemi, která pro ně není bezpečná (např. Malajsie, která není signatářem Ženevské konvence), přičemž v této zemi pobývají pod mandátem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Česká republika je stále zatím spíše „začátečníkem“ na poli přesídlování oproti tradičním přesídlovacím zemím jsou např. Spojené státy, Kanada, Austrálie, Švédsko, Norsko, Holandsko nebo Velká Británie, a to jak zkušenostmi, tak počty přesídlovaných osob. Na druhou stranu považujeme naše dosavadní zkušenosti s přesídlováním za cenné.
Správa se podílí na realizaci přesídlovacího programu od roku 2005, kdy do ČR přicestovala skupina uzbeckých uprchlíků. V roce 2007 to byla skupina kubánských uprchlíků, následovalo přesídlení několika barmských rodin ve dvou vlnách v letech 2008 a 2009, v roce 2010 a 2012 pak přesídlení dalších skupin uprchlíků z Barmy a jedné kubánské rodiny.
Úkolem Správy je zajistit pro přesídlence ubytování (ve standardně vybavených ubytovacích jednotkách s možností samostatného vaření – obvykle v některém integračním azylovém středisku Správy) a zejména hned po příjezdu zajistit jejich další základní materiální potřeby (ošacení apod.).
Pro přesídlené osoby zajišťuje Správa následně různé kurzy, které jim mají pomoci ke zdárné integraci do české společnosti – např. kurz českého jazyka, kurz reálií. Po celou dobu pobytu přesídlenců ve středisku je jim k dispozici sociální pracovník, je pro ně zajištěno tlumočení. Hlavním cílem práce sociálního pracovníka je připravit přesídlence na odchod ze střediska (cca po šesti měsících až roce) a zapojení se do běžného života. Tyto činnosti jsou pak zajišťovány dalšími aktéry, zejména ministerstvem vnitra, obcemi, které nabízejí integrační byty a spolupracujícími nevládními organizacemi.